Naše zdraví je to nejcennější, co máme. A proto bychom si jej měli chránit. Naše zdraví je ale podmíněno mnohými faktory, které nemůžeme ovlivnit. Ve výsledku se tak můžeme snažit o zachování zdraví, ale pokud nemůžeme se bičovat za to, pokud někdo, přestože se o své zdraví stará důsledně, trpí nemocemi i v mladším věku. Jedním z nejvýznamnějších faktorů je genetika. Své geny dědíme po rodičích, a ti zase po těch svých. Takto si nosíme s sebou své předky. Naše životy jsou tak spojeny s lidmi, kteří zde žili roky a staletí před námi. Ti nám předávají nejen to, co se předává fyzicky, ale také to, co prožili a co se zapsalo do jejich genomu.
To, jaké mám geny jen těžko ovlivníme. Na druhou stranu, na příkladu jednovaječných dvojčat, která mají velmi podobný genetický základ vidíme, že to není vše. Významné stopy na nás zanechá to, čím si projdeme, to, co na nás zvenčí působí. Tyto zkušenosti se pomocí specifických mechanismů mohou zapsat do genetické informace. Tato úprava se následně předá dětem. Při plození dětí dochází k velmi složitému předávání genetické informace. Proces má několik úrovní, takže přírodě nestačí, že půl genetické informace získáme od matky a půl od otce. Výsledkem je právě diverzita, kterou můžeme vidět všude okolo sebe.
Opravdu, všichni jsme jedineční, i když se to na první pohled nemusí zdát. Pokud bychom zabrousili mezi jiné příčiny nemocí, na které nemáme jako lidé vliv, musíme určitě zmínit právě svět okolo. Některé věci okolo sebe nemůžeme ovlivnit, jako je například válka, ve které se naše země může ocitnout. Nebo třeba významná jaderná nehoda, při které dojde k zamoření nejbližšího okolí nebezpečným radioaktivním zářením. Jelikož se v dnešní době dožíváme velmi vysokého věku a každý z nás chce být co nejdéle schopen samostatného a spokojeného života, musíme o své zdraví dbát, ale ne vše je v naší moci.
