My se však podíváme na zvíře již dobře popsané a známé. Dříve obestřené rouškou tajemství, z nichž některá nám dodnes unikají. Lidmi krutě pronásledované, ale vlastně si to tak trochu zavinilo samo. Prý. Nebudu vás napínat ani chodit kolem kaše, ehm, horké a prozradím o koho jde. Je to vlk. Podívejme se nejprve letem světem na jeho pohnutou historii. Údajně se vyskytoval již v období staršího pleistocénu. Což je, bratru, zhruba 810 000 roků. Přesněji to nevím. Zato v novodobé historii jsou o něm popsány stohy knih a co jen trochu šlo, svedlo se na něj. I ta nebohá Červená Karkulka.
Nejvíce je však zajímavá oblast jeho údajného spojení s člověkem, kdy se pak kříží podoby a vzniká vlkodlak. A toho si pak údajně vodili upíři po svém boku jako ochránce, nebo jako kamaráda. Dokázali si je i ochočit, takže vznikl jakýsi psodlak, nebo tak nějak. Také to ovšem mohl být vlkopes, nebo psovlk. Ale dosti slovních hrátek. Jdeme dál.
Vlci jako takoví mohou žít stejně ve smečce, jako samotáři. Nebezpeční jsou stejně, pokud jsou tedy v nouzi. Kolik má vlk poddruhů se mi nechtělo počítat, ale jich až moc. Namátkou vyberu pár těch nejméně známých. Je to například už vyhubený vlk kenajský, nebo ještě žijící arktický či iberský. Samostatnou kapitolou je pak vlk dingo, který se někdy bere jako druh, někdy jako poddruh a ani vědci v tom dosud nemají jasno.
Pokud budeme věřit starým vyprávěnkám, nejvíce se v údajného vlkodlaka měnil vlk obecný, žijící v oblastech Valašska a Rumunska.Dnešní stavy těchto zvířat jsou víceméně zoufalé. Je to však způsobeno zase člověkem. Vlkovi bere přirozenou potravu, vyhání ho z jeho úkrytů a vlk nemá kam by hlavu složil. A má hlad. Nu a poblíž je stádečko oveček, o které se stará bača, líný jako veš postavit řádný plot, takže ovce nejsou dostatečně chráněné. Hladový vlk je napadne a ovčák se pak silně diví, jak se to stalo. Proto vlci spějí k záhubě.