Pokud je to motýl a člověk není perverzák, pokusí se asi jen pořídit fotku. Dnes se fotí naprosto všechno. Motýl to však nějakým osmým smyslem vytuší a mizí. Pokud však nezmizí a fotka se povede, tak se během chvilky objeví na facebooku nebo instagramu. Jiní hosté již však vítáni nejsou. Na mouchy a jiný jim podobný hmyz jsou používány různé odpuzovače, a když přece jen usednou, neujdou většinou pohotové plácačce. Byla-li přítomná havěť zrovna po obědě a úder byl dobře veden, zbude po ní jen mastný flek.
Na včelu a vosu pohlížíme trochu jinak. Včelku většinou sice člověk odežene, ale neútočí na ni plácačkou. A na vosu už vůbec ne, protože ví, že by ji sice usmrtil, ale pokud tedy sedí na ruce, jak výše řečeno, mohl by takový koumák dostat žihadlo. Od včelky, jak známo, její poslední. Mimochodem, ona může bodat nějaké zvíře vícekrát, to jen člobrdu pouze jednou. To je kvůli kůži, jedině člověčí se po bodnutí bleskurychle zatáhne a žihadlo již nepustí zpětné háčky. Proto zůstává v ráně, ale včela ztrácí kus svého těla. Odlétá, ale později umírá. Tohle žihadlo sice štípne, ale nijak výrazněji již pak nebolí a pokud není člověk alergik, může mu to být jedno. To vosí píchnutí je již jiná písnička. Svědí to a pálí až běda a člověk by to měl potřít třeba čpavkem, aby tomu ulevil. Pokud není tak alespoň kápnout drobátko octa.
Nu a na závěr může přiletět král všeho hmyzu, sám turbo agresor, totiž sršeň. Ta sršeň nebo ten sršeň? To je jedno v našem jazyce jsou povoleny tvary oba, my se však přikloníme k tomu užívanějšímu, tedy k feminimu.
Tato velká potvůrka budí hrůzu už zvukem křídel, kterými bručí stejně jako čmelák. Oba tvorové jsou na tom, co se týče nebezpečí stejně. Ani jeden nemá v úmyslu bodat do vaší ruky či vůbec bodat kamkoli. Sršně přivedla zvědavost, zda ruka není jedlá. Když pozná že ne, v klidu odletí. Pro čmeláka platí totéž. Nevšímejte si jich.