V minulosti jsme u nás byli odkázaní v záležitostech elektřiny na centrální dodavatele. Za socialismu tu alternativy nebyly, protože buď nebyly vůbec k sehnání, nebo se nemělo smysl jimi zabývat, protože byla elektřina od státu levná a žádná alternativa jí nemohla konkurovat. Pak se u nás sice začaly objevovat informace třeba o možnosti využívat k výrobě elektřiny sluneční světlo, jenže to byla novinka, to byl vzácný vědecký objev, za který se našinec pochopitelně nedoplatil. A návratnost byla tedy vyloučená nebo krajně nepravděpodobná. A kdo by vrážel velké peníze do něčeho, co by se mu nevyplatilo?
Možná by se sice mohl utěšovat tím, že se díky jeho rozhodnutí vsadit na solární energii tolik nehuntuje naše příroda, ale peníze jsou přece jenom vždy na prvním místě. Pak ale došlo k razantnímu zdražení elektrické energie na trhu a současně k postupnému poklesu cen solárních panelů, které přestaly být vzácností, a tak se lidé začali zajímat i o možnost vyrábět si vlastní elektřinu, za kterou by nemuseli dodavatelům nic platit. A když se tak stalo, bylo tu i pořád víc těch, kdo si spočítali, že se jim investice do takových zařízení vrátí, a vsadili na soběstačnost.
Začali si vyrábět elektřinu sami, začali na tom vydělávat, a současně se také přesvědčili, že nejde o špatné rozhodnutí. Dospěli k poznání, že u tohoto zařízení není elektřina dostupná jen za svitu slunce, že nás s pomocí akumulační baterie fotovoltaika zásobuje proudem kdykoliv. A čím více bylo těch, kdo se o výhodách solární elektřiny přesvědčili, tím více o ní rostlo povědomí a zájem o tuto možnost. Který dodnes neopadl. Dnes už má tedy solární panely a elektřinu z nich kdekdo. A řady vlastníků těchto zařízení se utěšeně rozrůstají. Protože je elektřina drahá a vyplatí se na ní ušetřit. Zejména když k tomu ještě jako bonus prospějeme i našemu životnímu prostředí.
