My lidé stárneme. Ať už se nám to líbí nebo ne, léta nám přibývají. A byť si někdy nalháváme, že věk je jenom číslo, přece jenom to není až tak docela pravda. Čím jsme my lidé starší, tím sice máme nebo bychom aspoň měli mít i více zkušeností a moudrosti, ale tyto přednosti ne vždy kompenzují všechny ty nedostatky, jež s sebou nastupující stáří přináší.
Jak léta běží, býváme my lidé stále unavenější, vyčerpanější. Tělo se opotřebovává a nevydrží už tolik jako zamlada. A neubývá nám jenom fyzických sil, ale často i duševních schopností. Zatímco zamlada jde lidem učení přinejmenším relativně samo, v pozdějším věku už to tolik neleze do hlavy. Jak se můžete v úsměvné podobě poučit třeba u komedie Marečku, podejte mi pero.
Ale ono to stárnutí nemusí být vůbec radost přinášející. Člověk už má prostě v mnoha ohledech dost, mohou tu být i zdravotní problémy i další komplikace. A k tomu se navíc docela často stává, že už se takový starší a starý člověk nedokáže ani uživit. Někdy by už práci nezvládal, někdy neobstojí v konkurenci s těmi mladšími, někdy mu nedají zaměstnavatelé důvěru. A aby člověk nebyl na stará kolena žebrákem, existuje u nás už po dlouhou dobu možnost odchodu do důchodu.
Když prostě člověk dosáhne daného věku a má dost odpracováno, tedy dost dlouho platil patřičné pojištění, má nárok, aby byl po zbytek života podporován státem. A protože je stát stále chudší a skoupější, nejednou si takový člověk po odchodu na zasloužený odpočinek může užívat jen tehdy, když si ještě navíc něco přispořil.
Ale nic na světě není stálé. I u důchodů dochází ke změnám. Změny v pravidlech pro odchod do předčasného důchodu jkcredit.cz už dávno nejsou ničím neobvyklým. Máme prý chodit do důchodu pořád později, máme si víc a víc spořit sami nebo se připravit na utahování opasků. A tak se na důchod můžeme těšit. Ale kdo ví, nakolik je tu těšení na místě.
