Když si uvědomíme, co všechno už spadá pod název počítač, tak už jen z toho jde hlava kolem. Malinký je v hodinkách, větší je třeba v kalkulačce a tak podobně. Slovo malinký a větší berte samozřejmě s nadhledem. Je to jen obrazně. Správně česky by asi mělo být, že vlastně chytrý telefon je malý počítač sám o sobě. Ale nebudeme to rozebírat. Prostě všechno, nebo většinu věcí, které mají procesor, můžeme s klidem počítačem nazvat. Proto mu také lze přiřadit spoustu funkcí. Na mobilu nás poslouchá klepání prstu na dotykovém skle, ale ovšemže mu lze dát příkazy i formou klávesnice.
Ovšem zase přes sklo. Procesor umí zpracovat řadu příkazů a každý pak vykonává nějaké funkce. Stejně jako třeba ve vládě, jenže v procesoru a počítači celkově jsou tyto funkce užitečné a potřebné. Byť třeba jen při hraní nějaké hry. Jistě i vy máte doma počítač nebo notebook. Takže sami víte, kolik má funkcí a co všechno dokáže. Některé mu byly dány výrobci, jiné jste ho naučili vy sami, třeba jen zasunutím USBéčka do slotu. Počítač tak poslouchá příkazy a pokud jste zasunuli třeba hudební CD, tak vám ho přehraje. V tomto případě se z něj stává hudební skříň nebo je přehrávač mp3 skladeb.
Pokud jste tam DVD s filmem, máte z počítače televizi nebo domácí kino dle vybavení a příslušného softwaru. A tak nám náš přístroj slouží tu jako kalendář, tu jako záznamník, nebo také jako kalkulačka. Můžeme z něj udělat třeba knihovnu na e knihy, nebo album všech rodinných fotografií. Každý si jej přizpůsobuje dle potřeby, pokud už nemá potřebné vybavení v něm. Počítač je takový všestranný kamarád a pomocník. Ten, kdo psával delší texty na psacím stroji a pak poznal psaní pomocí počítače, ten mi dá jistě za pravdu, že je to nebe a dudy. Nikdo z těch lidí by se ke psaní na stroji už nikdy vrátit nechtěl. A vůbec se jim není co divit.
